Nedávno jsem narazila na spunt.cz na článek o zakrslých králíčcích. Autorka zde uváděla, že zakrslý králík je skvělým zvířátkem pro malé dítě. V diskuzi tak otevřela vášnivé téma všech králíkářů a téměř všichni se shodli na tom, že králíček NENÍ vhodný pro malé dítě.
Nemůžu o sobě tvrdit, že jsem zkušený králikář, ačkoli mám již druhého králíčka, stále mám spoustu mezer. I přesto s ostatními majiteli těchto zvířátek souhlasím. Můj první králíček byl velmi hodný, měl rád lidskou společnost. Ovšem jakmile viděl děti, začal vrčet a utíkal se schovat pod skříň. Včera se na naši nynější králičici Žofku přišly podívat dvě děti (6 a 11let). Žofka miluje lidi, a tak neváhala a hned si přišla návštěvu očichat. Radost v těch dětských očích byla znát a Žofce se nesmírně líbilo jejich hlazení, ale jen do té doby, než se ji snažily nosit. Neohrabané dětské ručky jí viditelně nedělaly moc dobře. Starší dítko mělo sice snahu ji správně uchopit, ale mladší si s tím hlavu nelámalo. Samozřejmě jsem ji nenechala na pospas, takže jsem děti pokárala. Potom už si s králíčkem hrály na zemi a byly všichni tři spokojení.
A co mi z toho vyplývá? Králíček se k malým dětem opravdu nehodí, je dobrý jako hračka, ale zároveň potřebuje citlivou péči. Navíc v dnešní době je spousta alergiků, v mnoha případech na seno, které králíčci tolik milují. A i když je takový ušák skvělým mazlíčkem, do pejska mu chybí trocha odolnosti, obratnosti.
Nemysleme jen na děti, ale také na zvířátko. Možná se říká mazlíčci, ale ten chlupatý polštářek na hlazení je také živá bytost, která vnímá bolest, strach, ale i lásku stejně jako my lidé!
Žádné komentáře:
Okomentovat