Vztah ke zvířatům a k přírodě vůbec mám již odmalička. U velkého rodinného domku jsme chovali ovce, králíky, morčata, kačeny a slepice. Společnost nám dělali dva pejsci a kočky. Později jsme si do bytu donesli křečky, piskomily, osmáky degu... Když jsme se potom v mých sedmi letech stěhovali do většího, museli jsme se většiny zvířat vzdát, takže s námi odcestovaly kočky a křečci, pejsci již v té době nebyli mezi námi. Ovce i ostatní zvířata jsme časem utratili. Nastalo období nakupování a poznávání nových zvířat. Ve větším domě bylo více možností, kde je uchovat, s tátovou novou prací přibyly také peníze. Sestra se tedy pustila do chovu vodní zvěře, a tak si koupila rybky, drápatku, žebrovníky a časem i lezce. Když mi uhynuli všichni křečci, neměla jsem již zájem o nové, táta mi koupil suchozemskou želvu a pakobylky. Do dnes neustále "experimentujeme" a zkoušíme kupovat nové a nové druhy zvířat. Musím uznat, že až na několik neúspěchů, se nám chov vcelku dařil a daří, a tak naší domácností prošli raci, krabi, leguán, polní křeček... A nyní se můžeme pochlubit stále drapatkou, žebrovníkem, lezcem, ale také suchozemskou i vodní želvou, zakrslým králíčkem, činčilou, rybičkami, dvěma německými ovčáky, strašilkami, achatinami a kočkami, těmto všem zvířátkům bych proto chtěla věnovat tyto stránky, protože jsou to úžasní tvorové, kteří dokáží pobavit, okouzlit svou krásou, pohyby, přítulností, divokostí a hlavně jsou úžasnými společníky. Věřte nebo ne, ale i achatina(český název oblovka), africký šnek, dokáže slyšet na jméno a "přiběhnout" na zavolanou.
Žádné komentáře:
Okomentovat